3 fotky 
Pozastavili jste se někdy nad tím, proč všechny pubertální hrdinky laciných amerických romancí hltají jako o život autorky 19. století, Jane Austenovou a sestry Brontëovy? Možná totiž samy současné autorky vědí, že tuhle laťku nelze přeskočit.
Ilustrační foto Foto: Jan Nohovec, Topzine.cz
Kniha Osud je černý jezdec obsahuje dvě povídky z tvorby viktoriánské autorky George Eliotové, vlastním jménem Mary Ann Evansové. Povídka nazvaná Opona budoucnosti vypráví příběh muže, který u sebe objeví nezáviděníhodnou vlastnost jasnozřivosti. K už tak dost nalomenému tělesnému zdraví se tak připojí ještě trauma psychické. Není divu, že se zamiluje právě do ženy, jejíž záměry jsou mu relativně skryty (vnímáte nenápadný plagiátorský kousek Stephenie Meyer?).
Druhá povídka, Bratr Jakoubek, se naopak věnuje zcela běžné, ne nadpřirozené tématice. David Levý, ve své naivní a dětinské touze po slávě, moci a penězích, okrade vlastní matku. Při činu ho ale přistihne jeho lehce dementní bratr a všechny Davidovy plány se tím zkomplikují. Nemluvě o tom, že ani pobyt v Západní Indii a následná změna identity ho neochrání před pomyslnou rukou osudu.
Osud je holt prevít
Na první pohled je zřejmé, co obě povídky spojuje. Osud. Hrdinovi v prvním příběhu nezůstane žádná klička osudu utajena, včetně jeho manželských problémů či vlastní smrti, zatímco hrdina příběhu druhého se před osudem tak dlouho ukrývá, až ho boží mlýny parádně semelou. Opona budoucnosti je vyprávěna v ich-formě hlavního hrdiny vzpomínajícího na jeho život v momentě, kdy už ví, jak a kdy zemře. Depresivní ponurost, která se tak jeho vyprávěním nese, spolu s určitým nádechem nevyhnutelnosti pekelně mrazí v zádech. Netečnost hlavního hrdiny a pro mnohé z nás až nepochopitelná lhostejnost a absence touhy bojovat bezpečně přilepí oči na stránky a nepustí až do konce.
Naše duše totiž tak nutně touží po něčem skrytém a nejistém, aby si zachovala pochybnost, naději a úsilí, jež jsou dechem jejího života, že kdybychom věděli, že nám zítřkem počínaje bude veškerá budoucnost odhalena, rázem by se zájem celého lidstva soustředil na poslední tajemstvím opředené hodiny, které mu ještě zbývají. (str. 51)
Bratr Jakoubek je v podstatě obyčejným příběhem nevychovaného spratka, který se neštítí okrást vlastní matku, oklamat dementního bratra a opustit celou rodinu. George Eliotová, stejně jako její souputnice Austenová a Brontëovy, vládne naprosto dokonalým pozorovacím talentem a na rozdíl od mnohých jiných autorů dokáže povahu nejen odhadnout, ale i popsat. Amorálnost Davida Levého tak působí ještě štítivějším dojmem a nechuť, kterou vůči němu na začátku pocítíte, rozhodně neopustí.
Pochoutka pro fajnšmekry
Nebudu skrývat, že Austenovou a Brontëovy mám nesmírně ráda. George Eliotová se může hrdě přidat na poličku vedle nich. Asi nemá cenu rozebírat krásu a bohatost jazyka, protože takhle se zkrátka před sto padesáti lety mluvilo běžně, ale přesto je četba takových souvětí a přehršle přívlastků pastvou pro oči. Některá slova jsem dokonce četla několikrát, abych si dostatečně vychutnala jejich netradiční zvuk, protože dnešní literatura už je nepoužívá. Eliotová navíc kromě nadání pro vykreslení charakteru vlastní i skvěle laděný ironický humor, kterým zesměšňuje celou viktoriánskou společnost, podobně jako Austenová ve všech svých knihách.
Blanka byla totiž dobře vychovaná dívka, přestože některé její kamarádky byly později toho názoru, že to, že vůči panu Štědrému nepociťovala instinktivní odpor hned od začátku, mluvilo v její neprospěch. (str.124)
Vyzdvihla bych i práci překladatelky, protože i přes složitost a komplikovanost, které můžou věty na pět a více řádků způsobit, je celý text dokonale logický a stylisticky perfektní. O bohaté slovní zásobě ani nemluvě.
Nicméně, pokud se v jazyce 19. století nevyžíváte, Austenová pro vás znamená jen pár romantických filmů se slavnými a neschopnými herci v hlavních rolích a sestry Brontëovy asociují název nějaké švédské pojišťovací firmy, pak vás ani George Eliotová neuchvátí. Bohatost popisů a květnatost slovní zásoby znechutí zaručeně každého akcechtivého čtenáře. Na druhou stranu i pro takového mohou být dvě povídky příjemným oddychem v jeho jinak kulkami a bojem nabitém světě. Já to rozhodně vřele doporučuji.
Název originálu: The Lifted Veil, Brother Jacob
Český název: Osud je černý jezdec (Opona budoucnosti, Bratr Jakoubek)
Autorka: George Eliotová
Překlad: Kristýna Julinová
Obálka: Alena Laňková
Počet stran: 152
Vazba: vázaná
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydal: Nakladatelství Čas, Praha 2010
Doporučená cena: 229 KčHodnocení: ***** (90 %)
