5 fotek 
V dnešní době může být těžké v záplavě mladých kapel najít takové, které se i přes svoje ambice dokáží soustředit hlavně na kvalitu své produkce. Příbramská šestičlenná sestava Origami spolu drží už víc než rok a může být považována za příklad toho, že když se chce, všechno jde.
Origami, Foto: Martin Janota
S Kubou (zpěv, saxofon, kytara), Zdeňkem (zpěv, kytara), Romanem (kytara), Vaškem (housle), Michalem (bicí) a Láďou (baskytara) jsme si dali rande na jejich zkoušce, abychom se pobavili o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne brát svůj koníček vážně.
Jak byste se představili a žánrově zařadili?
Zdeněk: Ahoj!
Vašek: Egomasturbační pop, agro-folk music.
Kuba: My jsme se záměrně nechtěli nikam zařadit, abychom byli sví a ne takoví škatulkovací.
Roman: My nevíme, co hrajeme. Možná fusion, cross-over.
Jaký význam má název kapely Origami a jak jste na to přišli?
Roman: Měli jsme být Tvoje Bába, Příští Dříví a taky King Bong.
Zdeněk: Mělo tam být g, to byl základní požadavek.
Kuba: Zdenda je úchyl přes písmena, totiž.
Zdeněk: G je hrozně sexy a graficky dobře vypadající písmeno. Prvně jsme zvažovali název Melogamie.
Zdeněk Melín, Foto: Martin Janota
Takže Origami jenom pro to G?
Kuba: Ne, zároveň to má jakoby symbolický rozměr. My nejsme taková ta povrchní kapela, co udělá výběrový řízení na hezounky, který zároveň umí i zpívat. To výběrový řízení samozřejmě proběhlo, vybrali se ti nejlepší z nejlepších a nejhezčí z nejhezčích, ale nakonec se ukázalo, že máme i mozky a že chceme něco předat i tím názvem.
Vašek: To spíš vypadá jak překopaný Orlíci, víš co.
Takže tam hraje roli i význam slova Origami?
Roman: Origami je ta skládačka, takže my jsme taková zvláštní složenina, každej posloucháme různou hudbu a přinesli jsme do toho nějakou svoji složku.
Jak tvoříte, kdo co tvoří, kdo nejvíc tvoří?
Zdeněk: Přispíváme všichni.
Kuba: I mlčení je hudba.
Roman: U nás to vzniká třema způsobama. Buď Kuba vymyslí všecko, nebo Zdenda přijde s nějakým rifem a Kuba do toho něco implantuje, to je mistr melodik, anebo mám něco vymyšlený a pak do toho každej něco přidá.
Láďa: Kluci jsou studnice nápadů totiž.
Takže kdo z vás je ta studnice nápadů?
Vašek: Není to tak, že by někdo přišel a řekl, teď tady něco mám a je to hotový, ale prostě se to skládá od všech. Mění se to i za pochodu, některý písničky se na koncertech ohrajou a pak je dáváme do nový aranže.
Kuba: Texty nám ale většinou skládájí kamarádi Choski a Duchy, to je třeba podotknout. Tímto jim samozřejmě děkujeme.
Jakub Ročňák, Foto: Martin Janota
Nejčastěji hrajete v domovské Příbrami, kam dál jste se podívali?
Roman: V Příbrami už tolik nechceme hrát, chceme právě jezdit a expandovat.
Kuba: Já myslím, že jsme už vzbudili takový světový rozruch, zvlášť v Třeboni na Letní škole Hudební Mládeže.
Co plánujete v nejbližší době?
Roman: Tak ideální by byly akce venku, nějaké letní festivaly. Budeme na Tramtamtýdátůdá festivalu, na lokálních akcích Refufestu, Brdfestu, Kačerech a vlastně bysme možná mohli hrát ještě v Chebských Dvorkách, to je docela velký, tam hráli třeba Wohnouti nebo Vypsaná fixa.
Michal: Rádi bysme se objevovali víc i v Praze, teď přišla jedna nabídka.
Kuba: My hlavně těch nabídek máme hrozně moc, ale vybíráme si podle finančních podmínek. Nechceme se zkazit penězma, takže za čím míň peněz, tím radši hrajeme, přirozeně.
zleva: Roman, Láďa, Vašek, Zdeněk, Kuba, Michal, Foto: Martin Janota
Jakou byste dali radu lidem, kteří by chtěli posunout svoje hudební snažení na takovýto level? Jaké je vaše poselství?
Kuba: Že nám jsou lidi vlastně úplně ukradení a děláme to jenom pro sebe. Jsme hrozní sobci a egoisti, který si potřebujou hladit ega na pódiu.
To je opravdu originální odpověď. Jak to ale ve skutečnosti je? Hrajete spíš pro svoje potěšení, nebo proto, že chcete lidem něco dát?
Vašek: To nám řekla moje přítelkyně, že hrajeme jenom pro sebe. Ale záleží na situaci a na těch lidech, podle toho se hraje.
Kuba: Ty chceš mít dobrej pocit z toho, že něco dobrýho odvádíš, ale to můžeš mít jenom díky tomu, že ti to ty lidi dají najevo.
Vašek: Jako nejsme cimbálová kapela, kde si chlapi zalezou do sklepa a hrajou si pro sebe.
Láďa: Ale je fakt že každej koncert je jinej.
Kuba: Ale zároveň jsme měli zkoušky, kdy by mi vůbec nevadilo takhle hrát a cítil jsem se líp než na koncertě.
Zdeněk: Je to pro nás taková terapie se tady slézt a hrát.
Roman: Člověk hraje, protože mu to přináší potěšení. Musí to člověka bavit na zkoušce a pak, když se povede koncert, tak je to taková třešnička na dortu.
