2 fotky 
Je tomu už šest let, kdy se o německém spisovateli Ulrichu Peltzerovi psalo snad ve všech kulturních přílohách německých deníků. Jeho rozsáhlý román Teil der Lösung tehdy silně rezonoval s atmosférou v současné německé společnosti.
Spisovatel Ulrich Peltzer barvitě líčí děj svého románu Součást řešení. Foto: Martin Mařák, Goethe-Institut Prag
Jeden z nejlepších milostných příběhů posledních let, kompaktní psychogram velkoměstského života, současný román, který má v rámci německé prózy nezvyklý drajv. Takovými a podobnými vesměs pochvalnými přívlastky zahrnula německá kritika politický thriller Teil der Lösung (2007, Součást řešení) německého spisovatele Ulricha Peltzera.
Ulrich Peltzer (nar. 1956) je německý spisovatel. Narodil se v Krefeldu a studoval filosofii a psychologii v Berlíně, kde dlouhodobě žije. Cenami a stipendii ověnčený autor debutoval ještě před převratem románem Die Sünden der Faulheit (1987), v posledních letech na sebe upozornil zejména titulem Teil der Lösung (2007).
„Člověk je buď součástí problému, nebo součástí řešení,“ zopakoval roku 1974 člen Frakce Rudé armády Holger Meins výrok amerického černošského aktivisty Eldridge Cleavera z konce 60. let. Žádný mezistupeň neexistuje. Už v průběhu 70. let byla tato slova v centru společenské debaty napříč rozděleným Německem. O tři desetiletí později se k nim vrátil Ulrich Peltzer a část hesla vměstnal i do názvu románu, jenž rozkrývá důvody nespokojenosti a terorismu v současné společnosti.
Prototyp mladého Berlíňana
Christianu Eichovi bude za pár let čtyřicet a životem se probíjí coby novinář na volné noze. Sám se však považuje tak trochu za umělce a cestu k umělecké kariéře se také příležitostně snaží rozdmýchat. Neúspěšně.
„Christian je prototypem kavárenského bohéma, jedním z mnoha ambiciózních mladých lidí, kteří žijí v Berlíně a snaží se prorazit jako umělci, webdesignéři, novináři a jim podobní,“ charakterizuje svého hrdinu Peltzer a dodává: „Je to model člověka, který byl nejen v Západním, ale svým způsobem i ve Východním Berlíně běžně k vidění. Bydlení bylo tehdy relativně levné a nároky byly celkově nižší, takže lidé se často pokoušeli své ambice zrealizovat.“
Berlín se však na počátku nového tisíciletí postupně mění, všechno zdražuje, konkurence vzrůstá a Christian se dostává do svízelné situace. Navíc do jeho života vstupuje třiadvacetiletá Nele, studentka literární vědy, která se s hrstkou dalších politických aktivistů nebojí vyjádřit svůj názor na kapitalismus, globalizaci či všudypřítomné průmyslové kamery.
Láska za časů protestu
Neliny zprvu zdánlivě nevinné protestní akce brzy získávají na intenzitě a Christian je rázem postaven před zásadní rozhodnutí. Chce být součástí problému, nebo součástí jeho řešení?
„V tomto směru je Christian velmi vděčnou postavou, neboť se všeho sice účastní, ale pouze v roli pozorovatele. Samotné dění nijak nehodnotí. Neříká, co je dobré a co špatné,“ doplňuje Peltzer, který současně upozorňuje, že mezi ním a Christianem je rozdíl jedné generace. Bylo by tedy podle něj chybou postavu vnímat jako autobiografickou projekci autora, přestože každý spisovatel přirozeně vychází i z vlastní životní zkušenosti.
Zčásti se Peltzer ohrazuje také proti chápání knihy jako politického románu. „Co vlastně označuje termín politický román? Co je tím specificky politickým v takovém románu? Politickým se přece román nestává tím, že v něm vystupuje mladá aktivistka. Vždyť v mé knize se objevuje i řada dalších postav, které s akcemi Nele nemají vůbec nic společného. V té otázce je tedy třeba zaměřit se také na formální stránku knihy, na to, jaký jazyk autor používá, jaké narativní struktury volí atd.,“ vyjmenovává německý prozaik důvody, proč je spojení politického obsahu s označením politický román nutně složitější.
Mládí v zajetí demonstrací
Sám Ulrich Peltzer dospíval v době, kdy největší vlna studentských protestů z konce 60. let už dávno odezněla. Přesto na vlastní mládí vzpomíná jako na pohnutou dobu, kdy se demonstrovalo prakticky denně.
„Když jsem ještě studoval, chodili jsme demonstrovat každý týden. Teď už chodím jen tehdy, když narazím na někoho, kdo by šel se mnou,“ líčí s úsměvem autor, jemuž bude letos v prosinci už sedmapadesát let.
Nutno však podotknout, že Peltzerova studentská léta se zásadně lišila od podoby, jakým je vysokoškolské studium koncipováno nyní. Z Ameriky dorazila punková hudba a vše se zdálo mnohem jednodušší.
„Tehdy v 70. letech jsme měli mnohem víc času. Jeden semestr jsme se na univerzitě třeba vůbec neukázali. Kdo potřeboval peníze, šel někam pracovat. V Západním Berlíně nebyla o práci nouze. Člověk pracoval dva měsíce třeba u Siemensu a z výdělku pak mohl žít až do konce roku. Stačily jen dva měsíce noční směny. Taky jsme měli mnohem víc prostoru, zejména prostoru k přemýšlení…,“ zamýšlí se autor.
V roli vysokoškolského lektora v rámci Frankfurtských přednášek o poetice však poznal i současný školský systém, který se nebojí kritizovat: „Dnes je tomu tak, že student kouká do plánu a říká si, že mu ještě chybí předmět 003, aby měl splněného bakaláře 2 apod. Studenti mají jen šest semestrů na to, aby splnili všelijaké moduly. Tenhle tlak na mladé lidi považuji za politováníhodný. Zejména v mládí člověk potřebuje především určitý prostor.“
Ulrich Peltzer byl hostem literární řady Literatura pod vysokým napětím, kterou už druhým rokem organizuje Goethe-Institut. Dalšími hosty této řady v minulosti byli kupříkladu prozaička Sibylle Lewitscharoff, humorista Wladimir Kaminer či mladý německý spisovatel Simon Urban. Německy píšící autorky a autory bude letos možné potkat i v rámci veletrhu Svět knihy (16.–19. května), kam tradičně dorazí na německo-jazyčný program Das Buch.
