4 fotky 
Mladá karlovarsko-pražská kapela Goodfellas letos vydala debutové CD Sweet and Lowdown. Shodou okolností se jejich placka ocitla v přehrávači dvou názorově nevyzpytatelných, ale jinak rozhodně neškodných kamarádů, kteří mají bohužel tu smůlu, že uvázli v jiné realitě. Tato skutečnost nám ale nemusí bránit nechat je disk zhodnotit. A to vše v průběhu jedné tajné mise…
Zdroj: archiv Goodfellas
Bob: „Čau, Anťáku, Velkej má pro nás novej úkol. Sedej.“
Anténa: „Nazdár! Jasný, jen si vemu ňáký železo…“
B: „Hele, nejni nutný, matroš bude na místě.“
A: „Čéče, pořád s tim starym křápem? Tu kraksnu jsi měl dávno vyměnit.“
B: „Píp! se mi do toho! V jedný starý reklamě s Filipovským ti vod nás ve formanovi jezděj. Tvrdim, že je to ta pravá kára! A nepráskej tak těma dveřma!“
A: „Soráč, hoď se do pohody, kámo… Chceš antiperle?“
B: „Neke, voni to ještě vyráběj?“
A: „Pust tam něco… jó?“
B: „Oukej. Už to tam máš. Sou to mladý kluci, kerý maj jako my dva rádi ten nejlepčí Martyho biják… ten vo našincích… a taky se tak menujou – Goodfellas.“
A: „Hm… Ti asi nejsou vodcaď, co?“
B: „Prdlačky, sou z Varů a Prahy…“
A: „Je to takový… akustický… ale našláplý… Mmmm… toho zpěváka jako bych už někde slyšel… ale to dýdžko je tam mocný… Proč máš vlastně puštěný ty stěrače? Naposled přece pršelo včera…“
B: „Musim masírovat přední sklo… Jo… to dýdžko je Ondra Smeykal… taky bych chtěl tak chrochtat jak von… Ale s tim hlasem… tos‘ mi nasadil brouka… v týdlenctý dvojce takovej slibnej rozjezd, ale ty dvojhlasy sou ňáký uječený… škoda… v tý trojce je to trochu jináč… Jo, už to mám! Jak jsem ji prvně slyšel, naskočili mi Deep Blue Something a jejich Breakfast at Tiffany’s.“
A: „Ale maj šťávu… Asi je to ještě baví…“
B: „Dyk existujou teprv dva roky… Jo, na koncertech si to dávaj hustě. Mladej na nich byl v Akropoli. Prej docela myslej na svý fanoušky… a docela se vorientujou na netu…“
Zdroj: archiv Goodfellas
A: „Ta štyrka je fajn funky… rytmická… basák si v tom teda frčí… Tý jo! Teď je to jako stříklý Gipsy Kings… Je dobrý, že to nejni na jedno brdo…“
B: „Hele, pětku mám eště s jedničkou nejrači… Von se na ni podílel Brad Stratton…“
A: „Myslíš toho z Cirkusu? Já ho tam slyšim! Eště že tak, ten jedinej hlas je už moc jednotvárnej… Cha… von ten Brad tady má v sobě něco z Mikea Hutchinse z INXS! A je to takový rajcovně country-funky-blues… Slušný… No a ta zpěvule, nejni to Terka Nekudů? Ta by šla… Myslim teda jako tu písničku…“
B: „Jasný… je to vona… Chtělo by to kabráč… vítr ve vlasech… Hm… Teď trochu uberem.“
A: „Ti hrabe, ne? Už tak jedeš třicet. To jako nevíš, že ve městě se může padesátkou? Trochu na to šlápni…“
B: „Píp! se mi do toho! Chceš aby se mi zapotil motor?!!“
Po chvíli mlčení
A: „Jo, ty’s jako myslel s muzikou… Tadle je taková jemná… Ty španěly maj něco do sebe… A zpěvák to tady nepřehání… Jak ubral, je to lepčí… Cha, to je dobrý… Ten to vystih’… Sleepy Hollow…“
B: „V tý hostuje na kytaru Honza Horáček, kerej jim tu desku produkoval…“
A: „Hej! Ta sedmička mi připominá ty MTV Unplugged koncerty… Taková klasická folková… Hmm… žádný nepředvídatelný změny… kromě toho drobnýho předělu… Docela nuda.“
B: „Tu má na svědomí Honza Ponocnejch… Von tam zpívá i ty vokály…“
A: „Další ex-Cirkusák… Neřiká von si teď Circus Ponorka?“
B: „Jo, jo…“
A: „Hele, a proč voni jako zpívaj anglicky? Ne že by to byly kraviny, vo čem se tam jako tak zpívá… ty slova dokážou vystihnout takovou ňákou prchavost vokamžiku… nebo jak to jako říct… Ale přece… Asi chtěj do světa…“
B: „No, von ten jejich textař tvrdí, že je to z rytmickejch důvodů, že jako s tou… češtinou… to tak dobře nejde… Ale asi máš pravdu… No, co… sou přece mladý, každej mladej chce dobejvat svět… Vzpomeň si na sebe… Takys‘ chtěl kdysi do Sajúzu…“
Zdroj: archiv Goodfellas
A: „Si dělej píp z někoho jinýho… Sám víš, že to tehdá jinam nešlo!… Mmmm… Se ti to ňák kouslo, ne?“
B: „Proč jako?“
A: „No jako že nic nehraje…“
B: „To je takový spíš ípíčko, chápeš?“
A: „Ty už se přece moc netočej, ne?… Necelejch třicet minut…“
B: „Už sme skoro na místě…“
A: „Mmmm, tak jako že by mě to ňák extra naspeedovalo, to asi né… vobčas mi přišli takový trošku… jako by tomu něco chybělo… nevim… Vono mi to připadá spíš koncertní… asi koncert by byl lepčí… kontaktnější… Ale jinak vcelku příjemná kapelka… taková barevná… melodická… aranže sou v poho… Takovej vyklidněnej free a ne hloupej folk-pop… sem tam trochu rockovejch drápků… Ale ten zpěvák by moh’ zpívat častějc jako jináč… nebo taky někdo další…“
B: „Ty si na něj ňák nabroušenej… Nikam se necpe… jede s kapelou… To je sympatický…“
A: „Ale néé, já jen že jako tak… má takovou zaměnitelnou barvu… Ale ňáký nápady maj, to zas jo… A to voni se eště vyklubou… dožehlej to… Jsi řikal, že sou mladý, ne?“
B: „Seš vypatlanej? Co chceš jako dělat s barvou… To má podle tebe jako víc chlastat, nebo co?“
Nyní rozhovor končíme, cíle bylo dosaženo. Pánové si natáhli kožené rukavice a šli si po svých. Snad neprozradíme moc, když cíl poněkud specifikujeme, než se propletou mezi kolotoči… Nápověda zní: Šéfova manželka má slabost pro papírové růže…
Goodfellas – Sweet and Lowdown
Křest: 5. října 2009
Celkový čas: 24:41
Skladby: Let Me Decide, No You Around, Online, Radio Calling, Rollin´, Sleepy Hollow, Speakin´of You, My Hands
Vydavatel: Goodfellas
Hodnocení: 3 a půl***
