2 fotky 
Po prvním dílu (Sto tajných dvířek) jsem se dva týdny odhodlávala k opětovnému shledání s Henrym Yorkem. Nejspíš jsem udělala dobře, když jsem mu dala druhou šanci.
Ilustrační foto Foto: Daniel Husek
Co se týče kritiky, s nadšením se Sto tajných dvířek opravdu nesetkalo. Není se čemu divit, kniha opravdu v mnoha ohledech působila dojmem začátečníka, a to hlavně kvůli nezkušenosti autora. Ale je známo, že při psaní stejně jako jinde záleží na tréninku a je velmi příjemné vidět tak krásný příklad potvrzující toto pravidlo.
Wilson se rozhodně od předešlé knihy velmi, a to opravdu velmi, zlepšil. Osvojil si základní literární pravidla, původně nudné holé věty rozvedl do velice pěkných souvětí. Sem tam se v knize objevila i velice povedená přirovnání, ba dokonce zajímavé metafory. Autorovo nadšení pak pravděpodobně přešlo i na překladatelku, která se pokoušela u některých rčení nejen o překlad, ale i o využití českého ekvivalentu. Nutno podotknout, že ani její snaha nepřišla nadarmo a Pampeliškový oheň se čte mnohem lépe než jeho předchůdce.
Kým vlastně je hlavní hrdina?
I to se v knize konečně dozvíte. Stejně tak většina ostatních postav získává jakousi osobnost, která se nepřelévá mezi všemi charaktery, nýbrž je opravdu vlastní pouze daným jednotlivcům. Ukáže se, kdo je kladný hrdina, nebo spíše to, že nikdo není pouze kladný, ale každý má své tajemství. Postavy tak působí reálně, nejsou to klasicky černobílé figurky, a člověk se s nimi může mnohem lépe ztotožnit. I jejich chování je mnohem lépe pochopitelné, oproti předchozímu dílu nedělají věci bezdůvodně a nelogicky, ale veškerými činy směřují k nějakému cíli.
Autor v knize konečně vysvětluje věci, které čtenářům prvního dílu marně ležely v hlavě, protože tehdy je ještě autor nemínil využít. Tentokrát s nimi pracuje a rozvádí je do příběhů, které sice nepřináší nijak přehnaně inovátorskou dějovou linku, jsou ale příjemně čtivé a dostatečně zajímavé. Několik převratů a nových zjištění udrží jak čtenářovu pozornost, tak celkové napětí, a to všechno přesvědčí čtenáře, aby knihu neodkládal, ale dočetl až do konce.
Nejen to dobré
Bohužel, ani ta největší snaha spojená s nadšením nezabránila autorovi v opakování začátečnických chyb. Není chytré v knize pojmenovávat postavy stejně, pokud to není klíčové pro příběh. Zaprvé proto, že čtenář začne očekávat, že něco takového bude klíčové pro příběh. Proč by to také spisovatel jinak dělal, že? Zadruhé si tím pak autor nadělá mnoho problémů s rozlišováním jednotlivých postav. Dokud se stejně jmenoval hlavní hrdina a město, ve kterém žil, mohl to být dobrý vtípek. Jakmile se ale podobných dvojic objevilo více, bylo jasné, že autorův smysl pro humor je poněkud nepochopitelný. Na světě existuje taková spousta krásných jmen, tak proč je nevyužít?
Wilsonovy popisy jsou navíc stále ještě natolik nepropracované, že se v nich čtenář často ztrácí a pokud je ztracen jednou, obvykle se znovu nevrátí. Na jakém místě se hrdinové právě nacházejí, to se dá ještě celkem odvodit, ale hlavně scény bojů nebo jiné akce si člověk při čtení nedokáže dostatečně představit, což ho zmate. Kdo kde stojí, kolik lidí se vlastně v této scéně vyskytuje, to vše splývá a vytváří obraz zamotaného klubíčka vět. Je to škoda, protože jinak by se dal Pampeliškový oheň prohlásit za jedno z těch lepších fantasy, která jsou dnes na trhu k dostání takhle ho však musím označit jako běžný průměr. Ale pokud bude autor postupovat vpřed nasazeným tempem, už jeho čtvrté dílo by se mohlo stát klasikou a zařadit mezi díla opravdových velikánů.
Název originálu: Dandelion Fire
Český název: Pampeliškový oheň
Překlad: Dana Stuchlá
Autor: N. D. Wilson
Obálka: Jeff Nentrup
Počet stran: 472
Vazba: vázaná
Rozměry: 152 x 235 mm
Vydal: Knižní klub, Praha, 2010
Doporučená cena: 349 KčHodnocení: *** (60 %)
