2 fotky 
Her na hrdiny existuje skutečně mnoho. Mezi nimi kralují především americké Dungeon and Dragons a jeho český klon Dračí doupě. Nyní přichází hra nová, která by svou podstatou mohla strčit všechny předchozí moduly a spousty dalších do kapsy. Podaří se jí to?
Podstatou každé hry na hrdiny je vyprávění příběhu, který vede jeden člověk – vypravěč. Demiurg, jehož úkolem je vykreslovat před hráči ztvárňujícími postavy svět, který je obklopuje a zároveň pro ně vymýšlet dostatečně silný příběh, aby při hraní nenastala nuda. Aby nebylo chování postav zcela chaotické, existuje proto vždy sada pravidel určujících fyzické hodnoty postav, aby bylo vidět, jak moc jsou silné, obratné a podobně, přičemž číselné hodnoty se používají pro bonusy při hodech kostkou během řešení konfliktů. Hráč tedy pro své hraní má k dispozici vymyšlený svět, podle pravidel připravené statistiky a hra může začít.
Střepy snů tuto tradici od základů ruší. Při otevření pravidel je patrné už od samotného počátku, že v této knize bude něco jiného. Už samotná, velmi luxusní obálka dává tušit, že nepůjde o nějakou žánrově vyhrazenou hru, protože Střepy snů obsahují svými možnostmi všechny žánry, které si jen lze přát. Chybí zde úplně vše, na co je hráč zvyklý – hodnoty vlastností, rasy, tabulky zbraní, úrovně postav. Nic. Už tento fakt by mohl znamenat pro zarytého hráče Dračího doupěte nepřekonatelný šok, ze kterého by se jen těžko dostával ovíván dvouručním mečem.
Autor totiž předělal celý sytém hry, který se nyní nezaměřuje primárně na postavu ve hře, ke které jen vypravěč vymýšlí příběh a okolní svět, ale centrum pozornosti přenesl na příběh samotný, jehož je postava součástí a podle něj se také vyvíjí. Mnohokrát jsou v pravidlech Střepy připodobňovány k filmu a tyto metafory se opravdu zakládají na pravdě. Při přípravě hry totiž svět a celý příběh vytvářejí především hráči samotní – určují si, co chtějí prožít, co ne, zda budou hrát horor či fantasy, vymyslí si i cíl svého putování a nepřátele. Během této části si prostě všichni vybudují celý koncept příběhu od začátku až po konec přesně podle toho, co chtějí sami prožít, a na základě kompromisu to vše spojí dohromady v chutném mixu, který se bude zamlouvat každému. Pán jeskyně již není všemocný bůh, který si pohrává s osudy postav dle své nálady, ale je mu do ruky svěřeno vedení charakterů, kteří budou procházet vlastními kulisami a na vypravěči je, aby jim dal život a stvořil z nich fungující svět.
Po pořízení Střepů snů hráči zjistí, že již nepotřebují Dračí doupě, Shadowrun, World od Darkness či jiné hry, protože každá z nich mapuje jiný žánr a jiné univerzum. Ve Střepech se může hráč vtělit do postavy upíra stejně tak jako do detektiva či neohroženého rytíře, a když se to přežene, může se postava zapojit do krvavého boje mezi mluvícími, létajícími veverkami a jeleny a jako zbraně jim budou sloužit ruční kamzíci střílející růžové bublinky. A třešnička nakonec, pravidla v knize obsažená to hráčům umožní! Jenže zároveň tak zmizí úplně pocit odvíjení neznámého příběhu. Zmizí tajemství z odhalování temných ploch na mapě a všichni už budou vědět, co se bude dít. Nejde však o cíl, ke kterému mají dojít, ale o tu cestu, kterou již hráči znají, protože si ji vymysleli. Podstatné tedy není příběh objevit, vyřešit rébusy, porazit nepřítele, ale celý ho prožít!
Sřepy snů předkládají před hráče úplně nový systém hraní, který mu sice umožní obrovskou svobodu, ale zároveň na něj klade silné nároky na hraní samotné postavy. Hráč je nucen vyprávět příběh své postavy, aby se vůbec něco dělo, neboť neustálé posouvání příběhu je alfou i omegou celého vyprávění. Hody kostkou však nezmizely úplně. Šestistěnka i v této hře dokazuje, že právě ona je strážkyní jistého řádu před totálním chaosem. Hází se, ovšem pouze, je-li postava v konfliktu, a to ještě takovém, který se váže přímo k příběhu. Systém hry tedy klade na vypravěče těžké břemeno, aby utáhl své vyprávění takovým způsobem, aby postavy došly z vytyčeného bodu A do bodu B a nikde se nějakým způsobem nezasekly. Právě tomuto nejčastějšímu problému se věnuje i podstatná část pravidel, které popisují, jak příběh zajímavě vést, nebo jak se vyhnout právě takovým zamrznutím, která silně ohrožují celou hru.
Část knihy by se dala považovat za návod pro spisovatele, jak psát dobrý příběh, protože to je to, oč tu běží. Omezení role vypravěče je rozhodně kladem, který posune Střepy do úplně jiné pozice než ostatní hry na hrdiny. Hrozí tedy, že pro úplné amatéry bude tato hra nestravitelná. Začátečníkům sice je dopodrobna vysvětlováno, o co jde, tudíž během první kapitoly jsou do problematiky hraní her na hrdiny částečně zasvěceni, jenže základem vždy bude a byl kvalitní vypravěč. Když selže ten, postavy už toho sami moc nezmůžou a naopak – selháním postav končí celá hra.
Člověk se prostě celou knihou musí prokousat nejenom jednou, ale vícekrát a nezáleží na tom, zda se jedná o zkušeného hráče či úplného eléva. Systém hry je natolik odlišný, že je třeba, aby minimálně jeden jedinec ze skupiny pochopil podstatu hry a pak ji představil svým spoluhráčům, protože jinak celý systém zkolabuje a Střepy budou odsouzeny jako úplná blbost.
Když si ale hráči uvědomí, co je třeba dělat a co ne, a především, jak to dělat (nehledě na proniknutí do systému házení kostek), před hráči se otevřou brány do světa, kde hranice prakticky neexistují, protože lidské fantazii ještě nikdo meze nenastavil. Střepy snů jsou prostě hodně originální, nové, neokoukané a také těžké. Proto na ně poprvé budete koukat jako na inteligentního politika, avšak po prvních porodech a po otrkání hráči zjistí, že určovat si sami co mohou a co ne, je mnohem, mnohem zábavnější, než čekat, co stvoří vypravěč, který tak má ušetřenou práci a nemusí neustále vymýšlet nové a nové úkoly a překážky.
Proto se ze Střepů snů může stát hra, která zastíní všechny ostatní, ale nestane se tak, protože mnohým lidem budou prostě chybět číselné hodnoty, čím vyšší – tím lepší, které nejjednodušším způsobem ukazují na úspěchy ve hře, tudíž se nad tím nemusí moc přemýšlet. Odpadá i úpěnlivé čekání na novou úroveň a zlepšení svých čísel. Nezůstane prakticky nic jednoduchého, tudíž Střepy snů ocení pouze ti, kteří chtějí snít a příběhy prožívat a nejenom házet kostkou.
Název: Střepy snů
Autor: Matouš Ježek
Spolupracovali: Pavel Kechajov, Peter Kopáč
Obálka: Michal Ivan
Ilustrace: Michal Ivan, Petr Motejzík, Tomáš Flak
Počet stran: 152
Vydalo: Pro Midnight Theatre vydal Matouš Ježek ve spolupráci s nakladatelstvím ALTAR, Praha 2009
Doporučená cena: 399,- Kč
Hodnocení: 70%
