2 fotky 
!Rozhovor!Jaromír Plachý, člen Generace nula a tvůrce animovaných filmů, není tak plachý, jak hlásí a na naše otázky odpovídá vlídně.
Jaromír Plachý, zdroj: archiv Jaromíra Plachého
Ahoj, začněme klasickou otázkou. Kromě komiksů se hodně věnuješ i animaci a designu her. Mohl bys tak nějak shrnout svou dosavadní tvorbu? V čem všem ses zatím angažoval?
Na mojí práci mě baví hlavně vymýšlení výtvarné stránky, což se dá uplatnit skoro ve všem. Zároveň taky rád do svých věcí dostávám nějaký děj. Dělám třeba i ilustraci, grafiku nebo webdesign, ale nejvíc mě pořád baví právě animace a komiks (a nově taky počítačové hry), kde se dá akce s výtvarnou stránkou nejlépe propojit.
Občas děláš také reklamní shoty, ať už pro Anifest, či pro Normalfest. Jak je to s takovými shoty? S nápadem přijdeš sám, nebo tě osloví pořadatelé?
První příležitost udělat znělku Anifestu jsem dostal v roce 2007 na škole. Naším úkolem tehdy bylo vytvořit jakousi alternativu k oficiální verzi, která potom běžela před některými projekcemi. U dalších zakázek už jsem prošel jakýmsi výběrovým sítem. Je samozřejmé, že čím méně oficiální záležitost, tím má člověk volnější ruku. Nejvíc jsem si toho mohl dovolit právě u té studentské znělky, kde se navzájem požíraly nejrůznější postavy z večerníčků. Naopak nejnáročnější byla pro mě oficiální znělka pro Anifest hned v dalším roce. Tam jsem musel pracovat už od začátku s dost jasným zadáním a než jsme se potom dostali k finálnímu tvaru, tak to bylo opravdu dost těžké. Práce na znělkách pro Normalfest a pro letošní Anifilm byla oproti tomu docela pohodová.
Tvé příběhy jsou většinou černobílé a jen občas je v nich nějaký cint barvy. Je v tom nějaký záměr, nebo ti černobílá jen více vyhovuje? A stejný dotaz mám na tvé postavy. Většinou mají pevné tvary a občas jsou až geometrické, máš pro to nějaký konkrétní důvod, nebo máš pro takové tvary prostě jen slabost? Že třeba miluješ pořádné koule?
Osobně mám rád minimalistický přístup a stylizaci. Takže to aplikuji právě i na svoje postavy, a proto jsou to často koule, šišojidy, hrudky nebo dokonce jejich kombinace. Stejně to platí i pro práci s barvou. To, že ji zredukuji na minimum, mi naopak umožní, aby ta, která tam zůstane, si o to víc zahrála. Není to tedy o tom, že čím méně barvy, tím méně práce. Ale spíš mě to tak prostě baví.
Geometrické tvary se objevují i ve tvé poslední publikaci Koule a Krychle. Tyto postavy tvou kariéru provázejí již déle, jak se tedy na tuto publikaci sám jako autor díváš? Počítáš ji mezi své srdcovky, nebo ji vnímáš jen jako odreagování? Mezi čtenáři si už získala popularitu a je vnímána jako největší kultovka mezi tvými díly.
Samozřejmě mám obrovskou radost, že knížka vyšla, je to určitě moje srdcová záležitost (i když bych zatím nerad nějak bilancoval). Všechny příběhy K&K vznikly čistě pro radost, bez nějakého dalšího záměru. Krom toho posledního, který je vzpomínkou na zesnulého Tomáše Hibiho Matějíčka, který mě pro komiks objevil. Naše spolupráce se bohužel ukončila a tak vlastně spontánně skončila také Koule a Krychle.
Na všech svých komiksech pracuješ sám (rozuměj scénář, kresbu atd.). Máš pro to nějaký speciální důvod? Věříš, že každý by si své myšlenky měl zachycovat sám, nebo ti je to jen příjemnější?
Musím říct, že se ke mně ještě ani žádná nabídka na to, udělat třeba jen kresbu, nedostala. Jinak většina věcí, ať Jiné světy nebo Koule a Krychle, vznikla ze spontánního nápadu, který jsem měl chuť hned zrealizovat. Pokud by tedy měl v budoucnu přijít nějaký návrh na spolupráci, tak milerád využiju i pomoci druhých. Do té doby si ale musím vystačit sám.
Jaromír Plachý ve čtyřech bodech
- narodil se roku 1986
- člen Ilustrátorů a Amanita design
- vydal již dvě samostatné publikace: Koule a Krychle, Kmen a jiné příběhy
- účastnil se antologií: Generace Nula, Komiksový diář
V České republice se také vyskytují fanziny, které moc nejsou na očích, tudíž ani nejsou na comicsdb. Podílel ses na nějakém takovém projektu? Můžeš zhruba shrnout, jaké všechny tvé výtvory u nás vyšly?
Tady musím opět vzpomenout na Hibiho. Na začátku jsem si dělal věci hlavně do šuplíku a moc jsem ani neměl povědomí, jak to u nás s komiksem chodí. Pak můj příběh Kmen uviděl na jedné školní výstavě právě Hibi a nabídnul mi, že by se mohl vydat. Měl jsem z toho hroznou radost, byla to první nabídka něco mého otisknout a hned jako knížku. Díky Hibimu se pak někde otiskla i další valná část mých věcí, povětšinou v různých sbornících. Můj poslední a zatím největší počin v tomto ohledu je Koule a Krychle, která vyšla s pomocí o. s. Seqence.
Způsob publikace. Chtěl bys publikovat stále pro co nejvíce lidí, nebo si radši budeš jen na vlastním, spíše nezávislém písečku?
No, zatím jsou to dvě útlé knížečky, které vznikly víceméně svépomocí. A jestli bych byl raději za náklad sta nebo sta tisíc kusů, mě teď moc netrápí. Hlavně, že vůbec něco, nějak a někdy vyjde.
Teď se od tvé tvorby posuneme trochu jinam. Jaký je tvůj názor na český komiks? Bereš ho stále jako takový underground, nebo si myslíš, že se dostává i do podvědomí „normálních“ lidí? A pokud máš na české komiksové scéně nějaký vzor, kdo to je a kdo tě ovlivnil nejvíce?
Českých komiksových knih vzniká stále víc, je tu Komiksfest, Komiksarium, vycházejí sborníky atd. Většina domácí tvorby sice stále vzniká hlavně díky nadšení vydavatelů a tvůrců, z nichž jen pár se dokáže alespoň částečně komiksem uživit, ale naštěstí se to snad stále zlepšuje – určitě i kvůli zájmu „normálních lidí“. Celkově jsem v této věci optimistou a – jen tak dál, český komikse!
Jinak já osobně ze současných českých tvůrců nejvíc oceňuji dvojici Mašek a Baban. Ti podle mého názoru umějí dělat komiks jinak – originálně a přitom oslovit čtenáře.
Tvůj názor na americký a evropský komiks. Co preferuješ více? Radši evropskou malbu, nebo superhrdiny? Nebo nějaký světový underground jako Robert Crumb, Max Andersson či Richard Corben?
Rozhodně je to spíš ten underground. Max Andersson zatím u mě asi vede nejvíc nejen díky absurdnímu pojetí příběhů, které je mi blízké, ale taky kvůli výtvarné stránce. U komiksů je pro mě nejdůležitější právě jejich vizuální pojetí. I kdyby byl komiks sebelépe napsaný, tak bych se nejspíš nepřinutil si ho přečíst, pokud by se mi výtvarně nelíbil. Samozřejmě si uvědomuji, že komiksový scénář je také důležitý. Avšak na rozdíl od klasické knihy je zde příběh vyprávěn pomocí obrázků, které já osobně upřednostňuji nad ostatními složkami. Proto mám rád, když tvůrci hledají nové cesty a přistupují k práci po výtvarné stránce originálně.
Poslední, opět klasická otázka. Jaké jsou tvé plány do budoucna?
V současnosti už rok a půl pracuji na počítačové hře, kterou bych měl dodělat nejdřív v létě. Na další půlrok mám tedy o zábavu postaráno a tím, co bude dál, se nechám překvapit.
