3 fotky 
Zachycení perspektivy v obraze trápilo umělce už od počátku věků. Vás ale trápit nemusí, a dokonce ani nebudete potřebovat pravítko nebo složité geometrické výpočty. Zahoďte předsudky, jde se na věc.
Perspektiva je skvělý způsob, jak dodat vaší kresbě hloubku, případně zdůraznit to, co je na vašem obraze důležité. Začínající kreslíři se jí však obvykle pokoušejí co nejdéle vyhýbat nebo se s ní naopak perou a dokola dělají stejné chyby. Proč?
Důvod, proč je pro vás tak těžké přenést perspektivu na papír, tkví ve vašem mozku. Židli na opačném konci místnosti vidíte sice menší a z určitého úhlu má jen tři nohy, zkušenost vám ale říká, že ve skutečnosti není o nic menší než židle vedle vás a nohy má samozřejmě všechny čtyři, protože na třech by nemohla stát. Prvním krokem k realistické kresbě je tedy uvědomit si, že to, co si myslíte, že vidíte, je často dost odlišné od toho, co vidíte doopravdy.
K tomu vám může pomoci, když se ze začátku vyvarujete kreslení scén podle skutečnosti. Raději si jako předlohu zvolte vhodnou fotografii: fotoaparát má totiž širší zorné pole než lidské oko a vytváří tak odlišnou, takzvaně přehnanou perspektivu. Až budete zkušenější, není tento jev v kresbě žádoucí, avšak ze začátku vám naopak pomůže přiblížit vaši kresbu realitě. Jakkoliv se totiž budete snažit, při prvních pokusech budete mít vždy tendenci vzdálenější předměty zmenšovat nedostatečně.
Jak nakreslit růži: jednoduché a efektní cvičení kresby pro každého
Jak tedy perspektivu v obraze vyjádřit?
K vyjádření perspektivy existuje hned několik způsobů. Slova jako úběžník a lineární perspektiva zatím ještě nechte ladem, pro začátek to totiž můžete zkusit úplně jednoduše.
Prvním a naprosto elementárním způsobem, jak perspektivu zachytit, je překrývání předmětů. Ano, čtete správně: co je v popředí, je vidět celé, co je v pozadí, to překrývají jiné předměty. Samozřejmě, že tímto způsobem těžko vytvoříte trojrozměrnou iluzi propasti, ale je to dobrý způsob, jak začít!
Pozorovateli tím alespoň pomůžete posoudit vzájemné proporce předmětů na obrázku, a pokud časem zvládnete zapracovat i na dalších metodách, jak perspektivu ukázat, i tahle zdánlivě jednoduchá drobnost dodá vaší kresbě na hloubce.
Perspektivu lze vytvořit i pomocí překrývání předmětů. Zdroj: septim7.deviantart.com
Další šalamounská metoda spočívá v použití různých pomůcek. Tradiční a rozhodně užitečné je použití měření pomocí tužky; to se už týká kreslení v terénu. Vyberte si tužku s plochým rovným koncem, přidržte ji před sebou a zavřete jedno oko. S pomocí palce označte velikost jednotlivých předmětů, bližších i vzdálenějších; zjistíte tak jejich vzájemné proporce. Dejte si však pozor, abyste ruku měli vždy ve stejné vzdálenosti od těla a hlavu stále ve stejném úhlu.
Při kreslení doma můžete v rámci cvičení použít i mřížku. Ačkoli to není zrovna umělecká metoda, pomůže vám to napravit zásadní chyby, které v perspektivě děláte. Prázdný papír i předlohu si rozdělte do stejných čtverců nebo obdélníků a jednoduše přeneste na papír, co v každém z nich vidíte.
Zejména v barevné kresbě si můžete pomoct vyjádřit vzdálenost ještě jedním způsobem. Jistě jste si při pozorování krajiny všimli, že vzdálenější předměty, například kopce, postupně ztrácejí na barvě a nabývají méně sytých, bělavých odstínů. To je způsobeno tím, že vzduch není zcela průhledný. Neváhejte tento poznatek využít i při kreslení!
Jak kreslit stromy: Skončete věčný boj s kreslením větví a listů
Lineární perspektiva: nebojte se odhalit její tajemství
Pokud se chcete v kreslení posunout opět o kus dál, lineární perspektivě se určitě nevyhýbejte. Nakonec to není zas tak složité. Stačí se podívat na fotografii ulice s domy ustupujícími směrem od pozorovatele: jak se budovy vzdalují, zdají se menší a menší a rovnoběžné linie se sbíhají v dáli. Místo, kde se pomyslné sbíhavé přímky setkají, se nazývá úběžník.
V jednoduché perspektivě leží úběžník vždy na horizontu, to je okraj scény, pomyslná linie, která určuje, co je nahoře a co dole, co je krátké, co je dlouhé. Linky sbíhající se k úběžníku se nazývají úběžnice.
Pro vás bude určitě nejjednodušší začít kreslením perspektivy s jedním úběžníkem. V takovém případě stačí zaznačit horizont a zvolit úběžník, tento způsob lze ale využít víceméně jen při přímém čelním pohledu. Horizontální linie zůstanou rovnoběžné s horizontem, vertikální k němu budou kolmo a zbylé přímky, tvořící hloubku předmětů, se budou sbíhat k úběžníku. Takto komponovaný je například da Vinciho obraz Poslední večeře. Mějte na paměti, že oči pozorovatele vaší kresby budou mít tendenci do úběžníku směřovat.
Využití perspektivy s jedním úběžníkem. Zdroj: aneesah.deviantart.com
V perspektivě s dvěma úběžníky zůstávají rovnoběžné už jen vertikální linie, logicky stále umístěné kolmo k horizontu. Ostatní pomyslné přímky se sbíhají do dvou úběžníků; v místě, kde se tyto dvě skupiny přímek protnou, by měly tvořit úhel blížící se devadesáti stupňům. Jedná se o nejčastěji používaný typ perspektivy. Nezapomínejte, že vzdálenosti se zkracují i pro okna, dveře a dekorace budov; budete-li se potřebovat zorientovat, kam konkrétně na budovu patří, zjistěte si její střed pomocí zakreslení úhlopříček.
Jak nakreslit sklo? Pohrajte si s jemnými detaily světla a stínu
Nejsložitější je kreslení perspektivy se třemi úběžníky, takový pohled vzniká z takzvané žabí a ptačí perspektivy, tedy při pohledu výrazně zdola nebo shora. V takovém případě dva úběžníky leží na horizontu a ještě jeden navíc mimo něj, což znamená, že žádné linie na obrázku už nejsou rovnoběžné.
K procvičení lineární perspektivy můžete snadno využít nejrůznější fotografie, kde si úběžnice můžete zkoušet určit. Pamatujte při tom na to, že úběžníky mohou ležet i mimo obraz. Až budete zběhlí v jednoduchých kresbách, zkoušejte stěny budov rozvlnit nebo do perspektivy zasadit válce a další tvary či zvířata a osoby; možností je nekonečně mnoho. Hodně štěstí!
