5 fotek 
Lidská touha po poznání nového je nejvíce uspokojena, pokud jde ruku v ruce se zábavou. Jestliže někdo vynalezne převratný vesmírný koráb, který doletí za deset minut do jiné galaxie, zcela jistě jej budeme všichni obdivovat, uznávat a sledovat s napětím.
Nicméně se ho asi nedotkneme, osobně si ho neprohlédneme, ba co víc, nepohrajeme si s ním. Koeficient zábavnosti bude tímto snížen na minimum. Máme li však v pomyslné ruce novou počítačovou hru, která by měla splnit naše herní očekávání, naše srdéčka zaplesají.
Všimli jste si použitého slova zábavnost? O tom to právě je! Zábavnost hry je základním elementem každého prožitku spojeného se hrou, nota bene počítačovou. Každý z nás se jistě rád podívá na herní kousek, který je graficky úžasný, každý se rád pokochá skvělými inovativními nápady, ale bez prvku zvaného hratelnost se prostě a jednoduše nepobavíme. Co hratelností myslíme? Co to pro nás osobně znamená?
Hratelnost je určitá vlastnost hry, která navozuje komplexní pocit štěstí, napětí a uspokojení, jež prožíváme při hraní počítačové hry. Tím, že hovoříme o nás, dávám najevo, že význam a obsah slova hratelnost je velmi subjektivní pojem, který si každý z nás může interpretovat podle svého. Na druhou stranu je zřejmé, že hratelnost je de facto vlastnost dané hry zaujmout, rozvíjet mysl či reflexy a hlavně přinést příjemný pocit během času s ní stráveného.
Jaké je to s hratelností počítačových her v současnosti? Na to, aby bylo možno tuto otázku správně zodpovědět, je potřeba se vrátit zpět ke kořenům. V dobách dřevních, kdy se po televizní obrazovce proháněly miniaturní pixlíky, zdánlivě – tedy zdánlivě z dnešního hlediska – nebylo teoreticky možné tento prvek vzhledem k možnostem hardwaru i softwaru vůbec do hry implantovat. A ejhle! Ono to tak úplně nebylo.
Pokud si dobře vzpomínám, my všichni jsme tehdy byli okouzleni nově vznikajícím odvětvím, které postupně začalo generovat – k nemalé radosti rozšiřující se herní komunity – jednu hru za druhou. Drtivá většina her nám zpočátku připadala – a po právu i byla – dobře hratelná, rádi jsme se vraceli k původnímu Pongu, Arkanoidu a dalším kouskům, které – ač graficky frigidní – dokázaly upoutat naši pozornost na poměrně dlouhý čas. Jakmile však výrobci zjistili, že s rozvojem hardwaru a softwaru lze hry vylepšovat graficky a inovačně, šli tímto směrem.
Hlavním důvodem takového snažení byl fakt, že grafika je pro vylepšování nejjednodušší, neboť rozvíjí grafický hardware, což byla a je pro výrobce těchto komponent jistě priorita. Druhým byl fakt, že si tvůrci her uvědomili, jak velký prostor se otevírá pro jejich kreativní nápady, tedy inovace. A s údivem jsme zjišťovali, že poměr her hratelných vůči těm méně hratelným se zvyšoval. Ale o tom zase příště, v části třetí…
