Halucinogeny jsou nejvíce zkoumané drogy

LSD, lysohlávky, muchomůrka červená… Halucinogeny nebo-li psychedelika jsou první skupinou drog, se kterou se seznámíme. Sledujte pravidelný seriál o drogách každý druhý pátek.

Definice

Pro označení těchto drog používáme i další názvy – halucinogeny, psychotropní látky, entheogeny. Slovník cizích slov vysvětluje  psychedelika jako „látky záměrně silně působící na psychiku, zintenzivňující vjemy a prožitky“. Halucinogeny (též fantastika) lze velice zjednodušeně chápat jako „látky způsobující halucinační stavy“. Psychotropní účinek je popisován jako „působení na psychiku člověka, ovlivňování jeho smyslového vnímání a prožívání okolní reality i sebe sama (např. pocit pohody, zvýšené sebevědomí a pocit výborné kondice)“. Entheogeny jsou obvykle přírodní látky působící na psychiku, hojně využívány při rituálech, v šamanismu. Lze je přeložit jako „to, co ukazuje boha uvnitř“ či „probuzení vnitřního boha“.

Podle jiného dělení jsou tou hlavní skupinou halucinogeny (jakožto psychoaktivní látky), které zahrnují mimo jiné podskupinu psychedelik („z řeckého psyché, duše, mysl + delos, manifest, zjevnost. Je vytvořena za účelem ukázání myšlenky, že tyto látky zjevují skryté, ale reálné aspekty mysli.“).

Už sám pojem droga je zavádějící. Hlavní význam je léčivo, ať už jde o synteticky vyrobené látky nebo původu rostlinného či živočišného. Běžně ale drogu vnímáme právě v jejím druhém, přeneseném, významu, tj.“psychoaktivní látka, ovlivňující psychiku, zpravidla návyková, některé škodlivé a vesměs nelegální nebo státem omezované.“

Konkrétněji…

Do skupiny halucinogenních drog patří několik stovek různých látek. Obecně je lze rozdělit do tří základních skupin:
• přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub (např. meskalin, psilocybin atd.)
• přírodní halucinogenní drogy živočišného původu (např. bufotenin)
• semisyntetické a syntetické, tj. poloumělé a umělé halucinogenní drogy (např. LSD)

Halucinogenní drogy jsou jednou z nejvíce vědecky zkoumaných skupin drog. Velikou pozornost vědců i laiků přitahují nejen jejich velmi neobvyklé vlastnosti a účinky na psychiku člověka, ale především jistá nevyzpytatelnost, tajemnost s nimi spojovaná a využívaná lidskou kulturou odnepaměti. Tuto oblast zkoumá tzv. transpersonální psychologie.

Většinou nezpůsobují návyk. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost. Význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna.

MESKALIN – je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu. Byl k nám dovážen už před II. světovou válkou jako sušené řízky nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Vyvolává bohaté zrakové iluze, opojení, únavu, gumovou podlahu (nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat), odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudohalucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se tváří, mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizace zvuku. Člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času – většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Přidružuje se výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia.

BUFOTENIN – ropuší jed

MYKOATROPIN – jed obsažený v muchomůrce červené. Účinky vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, v pozdější fázi zvýšená aktivita, euforie, pocit lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty – neschopnost se ovládnout rozumem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost).

Zdroj: www.wikipedie.cz

PSILOCYBIN, PSILOCIN – tyto dvě látky, dále serotonin a bufotenin mají velmi blízkou chemickou strukturu.

Psilocybin je psychicky velmi aktivní látkou obsaženou zejména v houbách rodu Lysohlávek. Ty se běžně vyskytují na velké části území ČR.
Tato historicky velmi stará a známá droga patří u nás k nejrozšířenějším přírodním halucinogenním látkám. Zkušenost s ní má podle regionu 5-9% středoškoláků v ČR. Na černém trhu se většinou objevují sušené části houby, často pouze klobouky. Účinky psilocybinu jsou vysoce nepředvídatelné a variabilní a jako u ostatních psychedelik, velmi závisejí na dávce i na momentálním psychickém stavu uživatele (set&settings – viz LSD). Patří mezi ně dezorientace, letargie, ale také euforie, změněné smyslové vnímání (zesílení nebo zkreslení barev, iluze geometrických tvarů, pseudohalucinace). Typický je pocit zpomalení času. Po vyšších dávkách psilocybinu má uživatel sklony k introspekci (vnitřní vhled), mohou se dostavit pocity depersonalizace (vysvětleno dále), extatické pocity, duchovní a mystické prožitky, pocity spojení s celým lidstvem či s celým vesmírem. Řidčeji se ale mohou vyskytnout i velmi nepříjemné až děsivé pocity silné dezorientace, panika a paranoia, označované slangově jako „bad trip“. Mezi poměrně typické tělesné účinky psilocybinu patří pocit chladu, mírný třes a nutkavé zívání.

LSD – kyselina, trip. Získáván z alkaloidů námelu (tj. přezimující stádium paličkovice nachové). Je to jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku.

Zdroj: www.erowid.org

Účinky LSD a psilocybinu si jsou vzájemně velmi podobné. Nástup bývá doprovázen pocity mírného chvění, neschopnosti ovládat pohyby, někdy pocity závratě či nevolnosti, až zvracení. U nižších dávek je charakteristický výskyt iluzí a pseudohalucinací. Typický je výraznější sklon k ornamentalizaci, zvýšené citlivosti k prostorovému vnímání a vnímání barev. Častý je výskyt barevných kaleidoskopických obrazců. Ve většině případů je intoxikace doprovázena pocity mírné euforie, dobrou náladou, někdy přecházející až v nabuzený extatický stav. Někdy ale také dochází k objevení nepohody, úzkosti, občas k depresi.
Vyšší dávky látky mohou navodit intenzivní halucinatorní stav bez možnosti ovlivnění vůlí, což osoby se silnou potřebou kontroly a sebekontroly mohou vnímat velmi negativně. Tímto mechanismem může dojít k výskytu tzv. bad tripu. Vysoké dávky mohou způsobit výraznější poruchy myšlení, zvýšenou vztahovačnost až paranoiditu, doprovázenou poruchami paměti, úsudku a pozornosti.

Velmi zajímavými a potenciálně rizikovými jevy jsou depersonalizace a derealizace. Depersonalizace (odosobnění) může být prožíváno tělesně jako pocit ztráty citlivosti v části či celém těle (v extrémním případě ve spojení s halucinacemi může dojít k pocitu chybění končetiny apod.), dále duševně například pocitem ztráty schopnosti empatie (vcítění), vřelých pocitů, lásky, nenávisti apod. Derealizační pocity pak mohou navodit stav úplného odcizení vlastního těla a prožívání a vést postupně až k situaci, kdy intoxikovaný sám sebe vnímá jako diváka  pozorujícího postavu v kině a má dojem naprosté neúčasti na tom, co se děje okolo něj.

Celkový ráz a průběh intoxikace je velmi nepředpověditelný a kromě vlivu samotné látky (a nejistoty co do její koncentrace například u tripů či houbiček) se na průběhu a charakteru stavů podílí celkové nastavení jedince (set), očekávání, únava, individuálně odlišná citlivost a mnoho dalších faktorů, z nichž každý může stavy během intoxikace velmi zásadně změnit. Vedle toho pak je výzkumně prokázán značný (s jinými drogami nesrovnatelný) vliv tzv. settingu, tedy místa, prostředí, kde je droga užívána (s kým, kde, jak, proč, hudba, znalost prostředí a jeho příjemnost atd.).

Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky). LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí – např. ten, kdo LSD používá při strachu z policie, se stává snadnou obětí extrémního stihomamu).

Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku (ovšem v případě LSD hraje roli i chemické působení), mohou nastávat flashbacky (trpí jimi asi 25% lidí – 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné). Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy.

Zdroj: www.erowid.org

Přístup k této kategorii drog je velmi problematický. Na jedné straně jsou považovány za zlo, nebezpečné ovlivnění prožitků člověka, kdy u nepřipravených lidí může vést k psychickým poruchám. Není ale prokázáno, že ty by byly skutečně způsobeny užitím psychedelika. Na druhé straně jde o látky, které u dotyčného hluboce rozšiřují vnímání světa i sebe samého. Odnepaměti jsou používány přírodními národy k náboženským obřadům a rituálům. Jsou využívány i jako léky, např. při dětském autismu či u jiných psychických poruch. I přes zjevné dobré výsledky je postoj mnoha odborníků stále odmítavý, díky kontroverznosti užívaných látek i kvůli jejich neznalosti. K úspěšným psychiatrům, využívajícím pozitiv těchto drog, patří i českoamerický psychiatr Stanislav Grof, v zahraničí uznávaný, u nás mnohem méně.

Rozhodně lze ale říci, že psychedelika nepatří do rukou experimentátorům bez širší znalosti.

Tato stránka věci, zastíněná názorem o jednoznačné škodlivosti drog, si ovšem zaslouží mnohem podrobnější prostudování, a proto se jí budu zabývat v některém z následujících dílů seriálu o drogové problematice.