3 fotky 
Neúspěšný básník a dramatik, příležitostný novinář, autor románů s protiválečnou tématikou, ale také nejčtenější autor 20. století, to je Erich Maria Remarque.
Erich Maria Remarque. Generál protiválečné literatury. Zdroj: wikimedia.org
Když se 22. června roku 1898 narodil v Osnabrücku Erich Paul Remark, nic nenasvědčovalo tomu, že se o třicet let později proslaví po celém světě jako Erich Maria Remarque. Pocházel z chudých poměrů, jeho otec Peter Franz Remark pracoval jako vazač knih v tiskárnách. Rodina se neustále stěhovala z místa na místo, a když Remarque dosáhl osmnácti let, musel se stěhovat již pojedenácté. Podvanácté to bylo na západní frontu.
Velká válka
Zatímco Remarque opravuje před německými zákopy zátarasy z ostnatých drátů, jiný voják běhá pod palbou nepřítele od zákopu k zákopu a předává písemné rozkazy svých velitelů. Jmenuje se Adolf Hitler. Oba bojovali za stejnou věc, v tutéž dobu a na stejném místě. Oba byli ve válce zraněni, oba píší knihy. Jeden se stane nejznámějším romanopiscem dvacátého století, druhý nejznámějším válečným zločincem.
Po první světové válce se Remarque snaží začlenit do běžného života. Nějakou dobu působí jako učitel, později pracuje jako účetní, vyzkouší si zaměstnání prodavače náhrobních kamenů, hraje na varhany v ústavu pro duševně nemocné a stále více se zajímá o kulturu. Od roku 1920 se věnuje novinářské práci.
Literární začátky
Remarquova románová prvotina Die Traumbude (1920, Říše snů) rozhodně neznamená úspěšný vstup na pole literatury. Remarque již v tomto románu naznačuje svůj hodnotový systém, na jehož vrcholu stojí láska a přátelství, ale i silná patetičnost. Nicméně fakt, že filozofující hrdinové jsou naprosto odtrženi od životní reality, román naprosto devalvuje.
Později, stejně tak jako u následujícího románu Die Frau mit den goldenen Augen (Gam), Remarque velmi lituje, že román vůbec napsal.
Station am Horizont (Stanice na obzoru) vychází na pokračování v časopise Sport im Bild v roce 1927. Snobský svět automobilových závodů, flirt a alkohol jsou jen náhražkou chybějícího smyslu života. Remarque stále nemůže překročit hranice triviální zábavné literatury.
Slavný román inspirovaný vlastními zážitky
Jelikož si Remarque kvalitu svých dosavadních knih dobře uvědomoval, hovoří v roce 1928 o Im Westen nichts Neues (Na západní frontě klid) jako o své první knize. Příběh prostého vojáka v zákopech první světové války podal zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům. Je důkazem nesmyslnosti válečného běsnění a zároveň obžalobou všech válečných konfliktů.
Román vzbudil nečekaně velký ohlas, během prvního roku se prodalo více než tři a půl milionu výtisků. Z dosud opomíjeného autora kniha učinila mluvčího ztracené generace mladých válečných veteránů.
Válka není o bitvách, ale o lidech, kteří v nich bojují.
Remarque touto knihou dává zapomenout na postpubertální filozofování, patos a umělé líčení přírody. Jeho styl je úsporný, přímý, dalo by se říci až reportážní. Popisy bojů na frontě jsou zachyceny co možná nejvěrněji do nejmenších detailů.
Díky Im Westen nichts Neues se stal Erich Maria Remarque prakticky přes noc slavným a bohatým spisovatelem. Kniha mu také vynesla nominaci na Nobelovu cenu za mír.
Nacismus a emigrace
S vydáním románu Der Weg zurück (1931, Cesta zpátky) stoupl zájem o Remarqua nejen u čtenářů, ale také u nacionálních socialistů. Podle nich Remarque zradil celé Německo a zhanobil německé vojáky již svým románem Im Westen nichts Neues a svým druhým velkým románem to potvrdil. Námětem Der Weg zurück je návrat německých vojáků z první světové války do vlasti.
Jejich návrat z války rozhodně není vyplněn nadšením, nýbrž pocity osamění a deziluzí z poměrů v Německu. Od vydání tohoto románu byly všechny knihy s podpisem Remarqua veřejně spalovány nacisty.
Po jmenování Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře zůstává Remarquovi jediná možnost, a to odejít do Švýcarska. Usazuje se v italsky mluvícím kantonu Tessin, nedaleko města Ascona, kde pracuje na románu Drei Kameraden (1937 v USA, Tři kamarádi).
Jak již název napovídá, hlavními hrdiny románu jsou tři kamarádi, Robby, Otto a Gottfried, kteří se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Děj románu stojí na základech poválečného Německa, jež bylo zdecimováno vleklou hospodářskou krizí. Každodenní boj o živobytí se změní v boj o život, když Robbyho přítelkyně Pat onemocní tuberkulózou.
Nucená emigrace námětem řady románů
V roce 1938 byl Remarque oficiálně zbaven německého státního občanství a úředně vyhoštěn z Německa. Obraz a dopady první světové války střídá v jeho knihách zájem o osudy emigrantů prchajících před nacismem.
Román Liebe deinen Nächsten (Miluj bližního svého) rekrutuje autor z prostředí německých emigrantů, kteří jsou nuceni opustit svou vlast bez jakékoliv naděje, že se někdy budou moci vrátit zpátky. Na podobných základech vznikly i autorovy romány Arc de Triomphe (Vítězný oblouk), Die Nacht von Lisabon (Noc v Lisabonu) a Schatten im Paradies (Stíny v ráji).
Druhá světová válka
Těsně před vypuknutím druhé světové války Remarque uniká do Ameriky, což mu později mnoho odpůrců vyčítá. Po válce dostává zprávu o odsouzení a popravě sestry Elfriede s odůvodněním nacistického soudce: „Rozhodli jsme se vám udělit trest smrti proto, že nemůžeme potrestat vašeho bratra, budete tedy trpět za něj.“ Později jí posmrtně věnuje román z prostředí koncentračního tábora Der Funke Leben (Jiskra života).
Remarque s Marlene Dietrich v Hollywoodu.
Hrůzy druhé světové války přenesl na papír v románu Zeit zu Leben und Zeit zu Sterben (Čas žít, čas umírat) Ten vyšel v původní verzi až v roce 1989, protože se nakladatel obával špatného přijetí knihy. Remarque totiž v díle přisuzuje Německu vinu za rozpoutání druhé světové války a drtivá většina Němců ještě neměla býti schopna přijmout kolektivní zodpovědnost za tuto tragédii.
Poslední léta svého života žije ve své vile ve Švýcarsku, kde v roce 1970 umírá na následky srdečního infarktu.
Z jedné strany byl Erich Maria Remarque pronásledován nacisty, z druhé strany se na něj snášela kritika levicových revolucionářů a spisovatelů, jako byli Henri Brabusse či Arnold Zweig. Důvodem není autorova ideologie nebo životní filozofie, ale spíše jeho „neideologie“. Nejdůležitějším námětem všech jeho děl je vždy prostý život.
V Remarquově díle nehraje ideologie ani propagace jakéhokoliv směru žádnou roli. Nejpodstatnější zůstávají hodnoty jako svoboda, tolerance a spravedlnost. Pokud jsou narušeny, pak se Remarquovo dílo může stát obžalobou fašismu, rasismu, komunismu i jakékoliv války.
Zdroje: VECHEC, Paul: Erich Maria Remarque. Brno: Tribun EU 2009.
