3 fotky 
Festival Divadlo Evropských regionů v Hradci Králové skončil. Po uvedení toho nejlepšího z letošního Ostravaru představilo také jednu ze svých inscenací. Figarova svatba je kousavě hravá a hravě obrazová.
Režisér David Drábek z klasické a klasicistní hry Pierre-Augustina Caron de Beaumarchaise nechal pouze kostru a jinak dal prostor své zběsilé fantazii a vytvořil tak opravdu (B)bláznivý den.
Inscenace původní předlohu svébytně interpretuje a přetváří v nápaditém autorském stylu poznamenaném potřebou společenské kritiky, vyslovení názoru na současný konzum, snobismus a povrchnost společnosti. Představení samotné gradovalo téměř tři hodiny pomocí dynamického temporytmu a gejzíru neokoukaných inscenačních detailů.
„O peníze mi nejde, ale připravte si je.“
Drábek patří k současným autorům a tvůrcům, kteří se svými inscenacemi snaží sugestivně a bez zábran ukazovat (a to doslova a bez obalu) prstem na prázdnou nabubřelost, degeneraci tradičních hodnot, komodifikaci života moderního člověka i zkorumpovanou politiku. A ačkoli k tomu zpravidla slouží jeho autorská dramata, vybral si Beaumarchaisovu do značné míry satirickou komedii, aby využil její aktuální témata. Zbytek ale dotváří spolu s vynikajícím domácím ansámblem po svém.
Jak to vidí dnešní andělé? Foto: Patrik Borecký, klicperovodivadlo.cz
Síla inscenace je v promyšlené struktuře, citu pro kontrast a dynamiku dramatických situací a smyslu pro významové hříčky, které místy v tomto smyslu působí uvolněně, autenticky, až improvizovaně.
Vše koncepčně dotváří kostýmní výprava Simony Rybákové. Kostýmy zdobí titěrná plyšová zvířátka, plastové ozdoby, pěnové prvky nebo hyperbolizované rozkroky. Spolu s postmoderní scénou Martina Chocholouška až karikaturně dotváří bizarnost, se kterou Drábek společně s dramaturgyní Janou Sloukovou vyložili a aktualizovali témata Beaumarchaisovy hry.
K tématu: Hradec Králové přivítal 18. ročník festivalu
Velkou roli hraje hudba Drábkovy pravé ruky, skladatele Darka Krále. Jejich dlouholeté přátelství a spolupráce se promítá v inscenačních výsledcích, jejichž jednotlivé prvky vytváří obrazivou mozaiku pracující se satirickými, bizarními i lyrickými motivy.
„Mezi nosem a pusou je důlek zapomnění. Je to otisk od prstu anděla.“
Oproti předloze tvůrci přidali rodinu andělů, kteří jsou připomenutím metafyzična, na něž ve svých materiálních životech zapomínáme. Současně také vytváří kontrastní motiv naděje, čistoty a uklidnění po drsných zásazích do publika, ať už přímo nebo prostřednictvím bezservítkových promluv vrcholících Figarovým monologickým poselstvím. Jeho prostřednictvím je z hradecké inscenace Figarovy svatby cítit potřeba změnit status quo, dosáhnout pohnutí divákovy mysli.
„Proč střílíš na šneky?“
„Aby se měli rádi.“
„Šnek je hermafrodit.“
Postavu Figara (Vojtěch Dvořák) tvůrci vystavěli jako vtipálka, šaškovského mudrlanta, který na první pohled neumí počítat a stejně jako další panoptikálně pojaté postavy (Cherubín v podání Lubora Novotného) se nakonec ukazuje v pravém světle jako moudrý člověk, který to má v hlavě srovnané víc než ti, kteří drží v rukou peníze a moc.
„Jen díky melancholii jedné z andělských bytostí a té politické satiře není naše Figarova svatba čistou crazy-komedií,“ říká režisér David Drábek
Herecké výkony srší vtipem, energií, invencí a bezprostředností, a to včetně malého Vendelína Vávry v roli Amorka. Dušan Hřebíček (lékař Bartolo) a Miroslav Zavičár (učitel francouzštiny) dokáží udržet přímý kontakt při spílání publiku, které nebývá obecenstvu příjemné. Aktivizují tím diváka a zvyšují dopad promluv všech postav narušením jindy bezpečné hranice jeviště a hlediště. Diváky například krmí jako mořské živočichy, prostřednictvím doktora u nich odhaluje bez obalu lepru, choleru a další laskominy, které oslím můstkem odkazují na prohnilé nešvary společnosti.
„První řada – lepra. Druhá řada? Zaházet.“
Současně se musím ptát, jestli je možné diváka ještě dnes šokovat, protože o to se místy inscenace snaží, aby tím v divákovi potlačila jeho přízemnost. Dnes na divadle už tolik nešokuje naturalismus, nahota ani tabu témata, ale vlastní strach, že takoví jsme možná i my. Strach, že ukáže i na mě. Na druhou stranu na účet druhých se rádi pobavíme.
Jedním z nosných témat inscenace je otázka, jestli někdo dneska doopravdy něco umí a jaké jsou uznávané hodnoty. Tvůrci nechávají přesně pojmenované hajzly pohádkově potrestat vlastním zesměšněním a v podstatě směřují ke smírčímu konci. Drábek proto není pesimista. Ve své skepsi vůči současnému povrchnímu stylu života odhaluje i světlé stránky a v dětech vidí možnost lepší budoucnosti.
Figarova svatba
Klicperovo divadlo Hradec Králové
Režie: David Drábek
Hrají: Jiří Zapletal, Pavla Tomicová, Vojtěch Dvořák, Pavlína Štorková, Zora Valchařová-Poulová, Marta Zaoralová, Lubor Novotný a další
Hodnocení: 100 %
