9 fotek 
AKTUALIZOVÁNO: V prostorách bývalého pivovaru aneb svébytného centra současného umění DOX je od pátku 4. dubna k vidění další ročník finalistů Cen Jindřicha Chalupeckého. Z pěti nominovaných umělců se letošním laureátem stal Marek Ther – i o jeho práci se dočtete v tomto článku.
Mark Ther: video Putující hvězdička. 25. listopadu se dozvíme, kdo se bude letošním vítězem. Zdroj: Martin Tejkal, Topzine.cz
I letošní, již 22. přehlídka Ceny Jindřicha Chalupeckého, představí pět mladých finalistů do věku 35 let. Těmi letošními jsou: Filip Cenek, Jiří Thýn, Dominik Lang, Pavel Sterec a Mark Ther, jež byli zvoleni mezinárodní odbornou porotou z celkem 64 umělců.
Prestižní ocenění Ceny Jindřicha Chalupeckého je dnes již na poli výtvarného umění zavedeným pojmem. Po smrti stejnojmenného výtvarného kritika a filosofa v roce 1990 byla soutěž založena z iniciativy Václava Havla, Jiřího Koláře a Theodora Pištěka. Stejnojmenná společnost od té doby každoročně uděluje ve jménu respektovaného teoretika cenu mladému umělci do 35 let.
Pět letošních finalistů, žádná finalistka
Kdo letos z pěti jmenovaných finalistů vyhraje, není zatím vůbec jasné. Jisté však je, že to bude muž. Do poslední pětky se letos nedostala žádná žena.
Oživlá moderna
Pokud se projdeme postupně výstavním prostorem druhého patra DOXu, v úvodu výstavního finále narazíme na první dílo tvůrce – dnes již proslulého jména – Dominika Langa.
Jméno absolventa pražské AVU bylo letos mnohokrát skloňováno v souvislosti s jeho instalací Spící město v našem pavilonu na benátském Bienále. V něm „oživil“ zapomenutou tvorbu svého zemřelého otce sochaře a sklidil za něj pozitivní ohlasy u nás i u zahraniční kritiky.
Zatímco ve Spícím městě v Benátkách pracoval se sochami zanechanými po svém otci, které potom rozložil, aby tak znova nabyly na významu, nyní se zaměřuje na méně osobní téma. Jde spíše o zachycení jakési kolektivní paměti než prací s osobní minulostí. U obou děl však můžeme sledovat pro něj charakteristický postup rozpracovávání minulých modernistických a minimalistických prvků.
Prostorová instalace Soukromé muzeum. Dominik Lang pracuje ve své tvorbě s modernistickým dědictvím.
„Člověk nemůže vykořenit z toho, co dělal a začít formálně jinou věc. Mně je minimalismus a modernismus z formálního hlediska blízký a sbírám spoustu materiálů z této oblasti. Zajímá mě, co např. věci znamenají, když uvíznou v čase a že je důležité věci v čase napravovat,“ říká k dílu sám autor.
„U Benátek se jednalo o privátní výběr věcí, který je nějak nosný a zajímavý pro moji tvorbu. Tady už to není tolik osobní vyrovnávání se s minulostí. Zde jsem pomocí koláží vlastně demonstroval způsob uvažování, který používám.“
Dominik Lang na sebe letos upozornil instalací Spící město na benátském Bienále. Zdroj: cjch.cz
Na Langově konstrukci uplácané ze sochařské hlíny doplněné náčrtky torz a dobových fotografií je patrná důležitá tendence v současném umění. Ať už to někteří kritizují a jiní milují, více než klasická tvorba oslovuje tuto oblast figurální, modernistické kousky, které se nově zpracovávají, a posouvá se tak jejich významy. Na „nová“ díla pak nahlížíme jako na hotové a aktuální dílo.
Různé i nečitelné vnímání fotografie
Druhému konci výstavního prostoru vévodí dílo absolventa VŠUP Jiřího Thýna. To reprezentuje další silnou oblast současného umění – konceptuální přístup – zde k fotografii. Autor představuje možnosti, jak fotografii vnímat, jak ji rozebrat.
Na stůl promítá abstraktní tvary a předvádí hru se světlem. Dílo tak má potenciál oslovit spíše užší skupinu nadšenců a znalců fotografie, ale jestli osloví i diváky mimo tuto oblast, je otázkou. Spíše však odejdou nedotčeni.
Filip Cenek se ve své tvorbě zabývá narací v digitální formě.
Konceptuální přístup také představuje absolvent FaVU a spoluzakladatel skupiny Midi Lidi Filip Cenek. Je patrné, že se autor už dříve zabýval narací v digitálním prostředí a živým obrazem. V DOXu jsou divákovi pouštěny jeho diapozitivy, které působí jako rozfázovaný film, jenž je doplněn titulky. Na plátně se střídají záběry městského prostředí a přímořské krajiny. Děj není chronologický, ale jako by jej mělo posouvat divákovo rozpoložení a způsob vnímání.
Nejdůležitější je myšlenka
Současné umění bývá mnohdy diskutováno i v souvislosti s jeho srozumitelností či nesrozumitelností pro diváka. Do určité míry vědecký, i když spíše filozofický a pro diváka hůře uchopitelný přístup na přehlídce demonstruje Pavel Sterec.
Svým konceptuálním dílem odkazuje k dvěma happeningům, přičemž jeden uspořádal jako diskusi účastníků s několika vědci v Koněpruských jeskyních a druhý se odehrál v petřínské hvězdárně jako rande naslepo. Ty však z vystavovaného díla nejsou příliš patrné. U zapůjčeného meteoritu a stalagmitu z muzea, které v prostoru divákovi představuje, spíše divák tápe.
Finalista Pavel Sterec reprezentuje na přehlídce ryze konceptuální přístup.
„Stalagmit, který v jeskyni roste ze země, a meteorit, který letí od shora dolů, je metaforou určité vertikály. Jsou to vlastně prvky, které jsou neuchopitelné, takže je tu určitá dávka dočasnosti. Ty tedy představují transcendentální moment ve vertikále. A potom jsou tu dvě proběhlé akce s posluchači a diváky, které představují horizontální prvek.“ Vysvětluje dílo Sterec.
Je tedy více než zřejmé, že dnes typicky konceptuální přístup, kdy myšlenka jednoznačně převládá nad formou díla, hraje prim.
Brutální něha
Dílo někdejšího absolventa AVU Marka Thera se odlišuje od ostatních nejvíce. Autor, jehož jméno možná u nás nepatří mezi ta nejvíc propíraná, tady představuje působivý snímek. Ther se zabývá tématem lidské identity, jejím zpochybňováním a v minulosti předvedl krátké filmy s genderovou tematikou, např. ve Staroměstské radnici.
Mark Ther se dlouhodobě zabývá kontroverzními tématy prostřednictvím videoartu. Zdroj: cjch.cz
Autor nabourává různá společenská tabu a pracuje s homoerotickými, pedofilními motivy. Nejinak je tomu v tomto videu. Snímek je inspirován skutečnou událostí – zmizením dvou dětí v Německu v předválečném období.
Příběh vypráví, co se v místě tragédie stalo, a to jazykem, který je něžný a brutální zároveň. Vizuálně zajímavě provedené video není pouze estetickým zážitkem, rozhodně vás nenechá chladnými. To už se může zdát logické vzhledem k tématům, kterým se autor věnuje, ale u něj je to i způsobem jeho tvorby.
Je umění otevřeno společnosti?
Pokud se na současné umění podíváme komplexně, zdá se, že dnešní tvorba představuje do značné míry samostatnou oblast, která má svá vlastní témata, než že by nějak rozsáhleji zasahovala do společenských problémů. Díla, která by byla ve výtvarném umění nějak šířeji společensky angažována sice nepřevládají, ale neznamená, že by se tam tento aspekt vůbec nevyskytoval.
Konceptuální přístup k fotografii finalisty Jiřího Thýna.
Jednou z výjimek je právě Marek Ther, zabývající se zneklidňujícími, až depresivními kontroverzními tématy, která mají potenciál zasahovat do širší oblasti a neomezovat se na mnohdy uzavřený svět umění. Činí tak zajímavým, emočně působivým jazykem.
Nyní ještě nevíme, kdo se stane laureátem letošního ročníku. Jméno vítěze bude vyhlášeno 25. listopadu v DOXu v rámci slavnostního večera, jímž bude provázet umělec a držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2003 Michal Pěchouček.
Čtete také o tom, jak chce Cena chalupeckého brát umění jako dialog s veřejností
Vítěz získá šestitýdenní pobyt v New Yorku, padesát tisíc korun od společnosti Triga a sto tisíc korun na realizaci výstavy v pražské Galerii Václava Špály. Letošní novinku pak představuje Cena reklamy od společnosti TTV s odměnou třicet tisíc korun a Cena čtenářů časopisu Respekt.
Cena Jindřicha Chalupeckého 2011
4.11. 2011 – 15.1. 2012
DOX
Centrum současného umění
28.11. 2011 od 18h: Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy Lenkou Lindaurovou.
