André Rieu se stal fenoménem současné vážné hudby. Jeho housle probudily v mnohých, hudbou nepolíbených, vášeň pro skladby, které při nákupu v obchodním centru nikdy neuslyšíte. Nahlédněte s námi do světa populární vážné hudby.
Holandský dirigent a houslista, André Rieu, dobyl svou hudbou celý svět. Vystupuje v mnohých zemích napříč světadíly, ohromil tisíce milovníků hudby, nabídl posluchačům jedno sousto a oni mu snědli celou večeři. Ať už se člověk nechá unášet líbezným tónem jeho houslí nebo sleduje skvělý výkon mistrovských paží při dirigování, vždy se jedná o neopakovatelný zážitek.
André Rieu hudbou žije již od svého narození. Jeho otec, dirigent symfonického orchestru, mu již v pěti letech dal do rukou housle. A malý André se smyčce již nikdy nepustil. Housle mu přirostly k tělu a staly se jeho nedílnou součástí.
Po absolvování konzervatoře se (stále ještě mladý houslista) vrhl do hudebního světa pěkně po hlavě. Nějaký čas hrával v Limburském symfonickém orchestru. Svůj talent však projevil naplno až v okamžiku, kdy založil své vlastní těleso a začal s ním pravidelně vystupovat.
Orchestr hrál skladby nejrůznějších hudebních velikánů. Největší úspěch však měly jednoznačně valčíky Johanna Strausse. Zájem publika o Straussovu hudbu byl tak veliký, že se André rozhodl svůj orchestr rozšířit na padesát členů a přejmenovat ho na Johann Strauss Orchestra.
Úspěch se dostavil téměř okamžitě a André Rieu začal být přezdíván jako Král valčíků. Dveře mu otevřely i státy, ve kterých nikdy předtím nebyl, jeho jméno začalo skloňovat stále více smrtelníků.
Doposud však patrně není jasné, proč se André Rieu těší takové oblibě a má uznání i v těch nejvyšších hudebních kruzích. Základním stavebním kamenem je bezesporu velká dřina, bez níž nemůže být žádný muzikant dobrým muzikantem, a špetka talentu, který probouzí tóny a přeměňuje je na kratičké okamžiky rozkoše.
V rozkoši lze nalézt krásu i strach, majestátnost i podrobenost, každým tónem lze zkrátka vyslovit naléhavé sdělení. A André Rieu se stal mistrem těchto tónů.
Tyto kameny ale pro vystavění mohutné věže nestačí, proto musel André ještě něco přidat. Tím něčím byla populárnost, kterou vdechl vážné hudbě. Houslista hrané skladby upravil, přidal k nim jevištní show a skvělé, svižné mluvené slovo. Z obyčejné vážné hudby se tak stalo představení, které přitáhlo pozornost i vyznavačů mainstreamu.
„Můj osobní život je s mou prací pevně svázaný – příběh mého osobního života je příběhem mé hudební kariéry. Mým cílem je vytvořit z klasické hudby hudbu, která bude přístupná naprosto všem.“
André Rieu
Smyčec vedený zkušenou rukou si s každou houslovou strunou pohrává, laská ji. Odměnou je potom neuvěřitelně jemný zvuk plný účasti a prožitku. Ve chvílích, kdy se struny ztiší, stává se z fenomenálního houslisty rázný dirigent, který neomylně vede svůj orchestr k potlesku jako velitel vojsko do vítězné bitvy.
André však své úspěchy nepřipisuje jen sobě. Je si vědom, že ke své práci potřebuje orchestr. Ten stejně tak potřebuje Andrého. Z více než padesáti muzikantů se tak stala rodina, která v úžasné atmosféře hraje tisícům nadšených lidí, probouzí v nich smích i pláč, odhaluje tajemství, které se v hudbě skrývá, boří kulturní bariéry a ke všem mluví stejným jazykem.
Občas bývají houslistovy koncerty označovány za podivné nebo extravagantní. Ano, jeho koncerty jsou jiné, a právě proto jsou tak přitažlivé.
Je načase, aby se obecenstvo oprostilo od konzervativního vidění vážné hudby a otevřelo se novému, zajímavému a především procítěnému zážitku, který připravuje André Rieu. Svým uměním totiž dokázal zasáhnout tak široké spektrum posluchačů, jaké si nepodmanil patrně žádný jiný umělec.
Rieu svou prací ukázal, že vážná hudba nemusí být vůbec nudná, ani nemusí přinášet chlad a hrůzu. Klasické skladby jako by se staly poselstvím, jehož znění nám André Rieu podává skrze své jedinečné aranže. A je pouze na každém jedinci, zda se rozhodne jeho slovům porozumět.
