Letos v lednu vyšlo v edici Pevnost nové vydání Hrútvangu, čtenáři i kritikou hodnocené jako nejslabší dílo z celé ságy Wetemaa. Fanoušci si rádi počtou, ale ostatním zbudou oči pro pláč.
Ačkoliv historička Veronika Válková alias Adam Andres vydala Hrútvang jako druhou knihu ze světa Wetemay, chronologicky je to svazek úplně první. Zavádí nás totiž do časů pradávných, kdy se ještě kmenová vědma Arambegil učila, kdy o bratrech Udovi a Márovi ještě ani nemůže být řeč a kdy král Gudleifr si ještě hodně dlouho počká, než přijde jeho čas.
Legenda o dracích, první část knihy, nás zavádí do hradu Pána draků, který pomalu umírá. Tak jako každý stárnoucí panovník z rodu létajících plazů se odebere na vzdálený ostrov, aby zde nechal spočinout svým starým kostem. Při odchodu však zapomene doma nechat pro svého nástupce meč Hrútvang, který je odznakem výsadního postavení, ale zároveň i smrtelně nebezpečnou zbraní pro všechny draky. Po smrti starého Pána, se na trůn dostává jeho nestarší syn, a ten se logicky vydá pro meč na Ostrov umírajících draků. Jenže zde ho překvapí starý nepřítel rodu, bratr zemřelého Pána, a mladého vladaře zabije. Na řadu přichází prostřední syn, který si již dává větší pozor, nakonec ho ale prozradí jeho láska k Arambegil, a proto i on hyne pod rukou zákeřného strýce. Nakonec tak celé dračí panování zbude na nejmladšího mužského potomka. Ten se již poučil a dává pozor, a tak i jeho láska, urozená princezna k němu musí přijít trochu zvláštní cestou. Po dlouhých skrytých námluvách dcera aurixského panovníka konečně svolí, ale jen když mladý drak odhalí, kým skutečně je. Zbývá již jen zařídit svatbu tak, aniž by se veřejnost a nepřítel dozvěděli, kdo je ve skutečnosti ženichem.
A právě tady Legenda o dracích končí zcela nelogicky useknutá. Následuje Legenda o lidech, neméně dobrodružné vyprávění o dvojici přátel, kteří k sobě posléze přiberou i bratra nevěsty Pána draků.
Jak už to tak občas bývá, sequel nemusí dosahovat kvalit originálu, jeho autor často vykrádá sám sebe a text celkově kazí dojem z celého univerza. I Hrútvang je po vynikajících Jedenácti družinících krále Gudleifra podobným zklamáním. Na povrch tu vystupují ty největší chyby, kterých se autorka dopustila a v předchozím díle umně skryla. Naopak ty nesporné kvality kamsi mizí. Ze středověkého výpravného hrdinského eposu se tak stává nelogický překombinovaný rádoby středověký mix nesourodých nápadů a zápletek. Ačkoliv je Hrútvang kniha o dracích a dračím meči, tato stvoření jsou přítomna jen v první třetině knihy a dále se již nevyskytují, protože na ně prostě v té vší překombinovasti už nezbylo místo. Přesto by se to po několika velkých škrtech dalo přepsat do výborného románu, důstojného pokračování svého předchůdce.
Na obranu Hrútvangu se snad dá jedině zmínit to, že přitažlivost světa byla asi tak jediná složka originálu, která Adamu Andresovi z Jedenácti družiníků krále Gudleifra zbyla. Alespoň ta se tu tak uplatní a fanouškům ságy, pro něž je Hrútvang povinností, zpříjemní jinak dost nudné a podprůměrné čtení. Neznalým čtenářům zhluboka nedoporučuji. Alespoň, že v pokračováních s názvy Sága o Halldorovi z Mortaluny, Rytíři kněžny Rhonwen a Sága o Wannovi, synu Orlygově, si autorka uvědomila, že tudy cesta nevede, a napsala to lépe a čtivěji.
Název originálu: Hrútvang
Autor: Adam Andres
Obálka: Jiří Husák
Počet stran: 280
Vydal: Epocha, Praha 2009
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: 30%
Ohodnoťte tento článek:
